PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Svaz sovětských socialistických republik se rozrostl o komunistickou Kanadu. Moskva pořádá na Rudém náměstí závod formule jedna. Castro dostal Nobelovu cenu míru. Že píšu nesmysly? Ano, jistě, z pohledu dnešního světa tomu tak je, ale pokud bychom se vrátili tak o dvě desítky let zpět, rázem by se z těchto vět staly politicky uvědomělé vize a naopak by bylo nemyslitelné tvrdit, že v Rusku může natočit desku metalová skupina. I když, pokud někdo pamatuje tehdejší dobu, možná si vzpomene, že z uvolněnější atmosféry perestrojky prosákly až k nám první důkazy o existenci metalu v sovětském impériu. Kdesi na kazetě dokonce stále mám skladby skupiny „Чорный кофе“.
Ale dnes je vše jinak a v Rusku je možno najít i mnohé velice zajímavé hudební chuťovky. Jednou z nich je i projekt MECHANICAL POET, jehož zrod v roce 2002 přinesl na východní scénu závan kvalitní metalové progresivity. Aktuální album „Creepy Tales For Freaky Children“ však výrazně překračuje hranice tohoto stylového označení a v jisté okázalosti rozvíjí již na dřívějších počinech naznačovanou náladovou rockovost a až popovou hitovost. Jako by MECHANICAL POET s nadhledem překročili mnohé současné v kruhu se točící „progresivisty“, kteří jen přehrávají své instrumentální prstoklady, a rozžehli svíci tradiční písničkové formy, ve které nejsou utlačovány až hitové melodie a důraz je jednoznačně kladen na nálady. Rusové se pro docílení tohoto efektu nebojí sáhnout do historie i čerpat z folklorních pramenů. K posunu ve výrazu přispěl i nový vokalista s upoutávajícím jménem Jerry Lenin, který svůj velice variabilní projev netlačí do přehnaně vysokých poloh a naopak nechává plně vyznít přirozenou barvu hlasu. Pohrávání si s inspiracemi a zdroji sice občas získává rozměr osobitě zpracovaných napodobenin, avšak působí velice svěže a neotřele i díky faktu, že kvalitní reminiscence se dnes nevidí příliš často. Škoda jen, že invence není bezedná a některé motivy používají MECHANICAL POET v různých obdobách opakovaně, takže se na albu dočkáme i variací na témata jako vyseparovaná z předchozích dvou desek.
Veselý čertík hravosti však vykukuje z alba „Creepy Tales For Freaky Children“ mnohem výrazněji, než tomu bylo u minulých počinů skupiny, hutně metalový zvuk ustoupil měkčí rockové produkci vyšperkované i syntetickými efekty orchestrálních nástrojů a na povrch se dere místy až parodická úsměvnost třeba v případě skladby „Dolly“. Jako by MECHANICAL POET zkoušeli napodobit fígle PAIN OF SALVATION z alba „Scarsick“, jen s tím rozdílem, že místo přepracovaných disko motivů používají až kýčovité popové a etnické popěvky, které ale stejně jako zmínění PAIN OF SALVATION povyšují svým hudebním uměním. Zajímavým způsobem se ve skladbách střetává moderně znějící zpracování s tradičními postupy, které vás nejednou přinutí přemýšlet, kde jsem tohle už dříve slyšel? MECHANICAL POET zkrátka nejsou nároční k sobě ani k posluchači. Přesto se nevzdávají svých v progresivní hudbě usazených základů a nabízejí tak hudbu příjemnou i plnou zajímavých momentů.
Základy z progresivního metalu, pilíře z tradic, rockové přízemí plné pompézních balad i svižných kytar, popová nadstavba a prosluněná zimní zahrada přívětivé produkce. Jinými slovy Rusové MECHANICAL POET a jejich album „Creepy Tales For Freaky Children“.
7,5 / 10
Jerry Lenin
- vokál
Lex Plotnikoff
- kytara
Serge Khlebnikoff
- basová kytara
Vladimir Ermakoff
- bicí
1. Welcome To Creepy Tales
2. Urban Dreams
3. Bubble Bath
4. Spikyhead + Miremaid
5. Vesperghosts Of Milford Playhouse
6. A Rose For Michelle
7. Dolly
8. Lamplighter
9. The Afterguide
10. Aztec Zombies (bonus)
11. The Dead, The Living And The City
12. Hide And Seek With Cary Nage
13. Once Upon A Day
14. The Dead, The Living And The City (Russian Version)
15. The Afterguide (Russian Version)
16. Vesperghosts Of Milford Playhouse (Russian Version)
Creepy Tales For Freaky Children (2007)
Woodland Prattlers (2004)
Handmade Essence (2003)
Vydáno: 2007
Vydavatel: CD-Maximum
Stopáž: 61:20
Produkce: Lex Plotnikoff, Alexander Yudin, Eugene Maskov
Slovy jednoho našeho bývalého kolegy: Natašo, bylo to chárašó! MECHANICAL POET prezentují velice moderní rock-metalový kočkopes, který si z pravidel železně ortdoxních dělá dobrý den, vypůjčuje si klišé odevšad (morbidní burtonovský muzikál, ornamentální kýčorock, vlezlý poprock, power metal) a mixlí to jako pošahaný čaroděj v úhledných křivulích dobře napsaných písní. Výsledkem je opravdu příjemné album, které oplývá jak skvělou pohádko-hororovou atmoškou, tak příjemnými melodiemi, variabilitou odkazuje kamsi k progresivním odnožím, ale přístupností zase k popůvkovým pochutinám. Narozdíl od PAIN OF SALVATION tomu chybí mistrovské tvůrčí gesto a propracovaná vize, tudíž trvanlivost nebude nijak zázračná, přesto je tahle deska příjemný extravagantní společník, ke kterému se čas od času dozajista rád vrátím. Tahle cestička, kudy se moderní metal ubírá, mi konvenuje. Vede do širých luk, ne do zaprděných medvědích nor.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.